Březen 2016

Komedie mého života

12. března 2016 v 21:46 | Gauri |  Střípky mého života
Když bych měla svůj život přiřadit k nějakému filmovému žánru, musela bych chtě nechtě zvolit komedii. Scénarista mého života je totiž neskutečný šprýmař, který mě velmi rád dostává do všemožných bizarních situací, seznamuje s šílenými lidmi a posílá mi plno nepředvídatelných náhod. Poté si nejspíš někde dělá pohodlí s mísou popcornu a pobaveně sleduje, jak se se všemi těmi situacemi snažím vypořádat.
Na toto téma týdne (komedie života) bych proto mohla napsat vskutku hromadu článků. Jsem si například jistá tím, že průběh mého maturitního plesu, by mi záviděla i Bridget Jonesová (hrdinka slavné komedie) a můj pejsek mi občas dokáže zavařit takovým způsobem, že i Marley (psí hrdina další slavné komedie) by se od něj mohl učit. Je toho opravdu mnoho a jednou o tom všem určitě napíši.

Dnes ale přicházím s mini historkami, které jsem zveřejnila na svou facebookovou zeď. Jsou to malé příklady toho, jak si ze mě občas život utahuje. Snad vás pobaví. :)

Výpadek proudu (2016)


Tajemství zamknutých dveří

10. března 2016 v 16:39 | Gauri |  Hraji si na spisovatelku
Zdravím všechny mé věrné čtenáře. Dneska přicházím s povídkou, která se náramně hodí na předchozí téma týdně. Nebyla bych to ovšem já, kdybych ji sem hodila včas. Mám z ní ohromnou radost, protože jsem teď měla několik měsíců psací krizi. Budu ráda, když se k ní v komentářích vyjádříte. A kritiky se nebojte, uvítám jakýkoliv názor. Teď už jen zbývá, abych vám popřála hezké čtení.

Valerie stála před mohutnými, zamčenými dveřmi. Námaha, vydaná při stoupání do příkrých schodů, se postarala o červeň v jejích tvářích. Vztek jí lomcoval celým tělem. Mračila se. Tohle přece není fér. Vždyť se tolik těšila. Tak moc, že vyskočila z postele už ve čtyři hodiny ráno a všem připravila bohatou snídani. A co z toho? Nic.

Zhluboka se nadechla a zkusila vzít ještě jednou za kliku. Prosím, prosím, otevřete se. Dveře ale její přání nevyslyšely. Dál si zůstávaly zatvrzele nehybné, tiché, zamknuté. Dívce došla trpělivost. " Fajn, tak si to svoje tajemství nechte!" křikla Valerie a kopla do nich. Chodbou se rozlehla dutá rána. Naštvaná dívka se opřela o zeď a pak se zoufalstvím sesula do sedu. Na tváři se objevily první slzy. Hlavou se jí znovu a znovu proháněla otcova slova. Nedokázala pochopit, proč jí to musel udělat. Viděl přece, jak se celé měsíce těšila. Vždyť poslední dva týdny nemluvila o ničem jiném. Tak proč jí teď vystavuje něčemu takovému?

Kousavý pohled na youtuberský svět.

7. března 2016 v 14:36 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory
Občas si vážně říkám, že jsem se omylem narodila do špatného světa. Možná má duše cestou za svým hmotným životem zabloudila, ostatně špatný orientační smysl mám odjakživa, a teď se musí potloukat světem, kterému pramálo rozumí. Je spousta věcí, nad kterými mi zůstává rozum stát a nejspíš je nepochopím nikdy. O jednu z nich bych se s vámi ráda podělila. Třeba se tu najde pár dalších duší, které jsou na tom stejně jako ta má. Muhaha!

Tak tedy, jednou z položek mého nekonečně dlouhého seznamu (mám hodně nekonečně dlouhých seznamů, věřte mi) Věci, které se obávám, že nepochopím ani v období po smrti, kdy budu mít klid na přemýšlení, patří světový trend točení videí na Youtube. Nebo spíš točení určitých videí na Youtube. A protože nechci křivdit některým skutečně šikovným youtuberům, podívám se na tohle téma trochu obšírněji.

Co přesně tedy nedokáží zpracovat mé mozkové buňky ohledně Youtube videí?


Únorové čtení - Sloni, psaní a mizérie

1. března 2016 v 22:26 | Gauri |  Četla jsem
Ahoj,

rozhodla jsem se, že se vrátím ke svému milovanému čtení a abych toto rozhodnutí podpořila, okořenila jsem ho ještě slibem, že na začátku každého měsíce udělám na svém blogu ohlédnutí za knížkami, které jsem přečetla za uplynulý měsíc. Budou to knihy různých žánrů, knížky anglické i neanglické, známé i neznámé... prostě knihy, které se mi dostanou pod ruku a já je přečtu. Doufám, že se Vám tento koncept článků bude líbit a třeba se díky němu i rozhodnete, po které knížce příště sáhnete. Já sama občas takovéto články nebo videa přímo vyhledávám. Když mám potřebu na svůj nekonečně dlouhý seznam: Knihy, které si chci jednou přečíst přidat ještě pár dalších exemplářů.

Jelikož jsem se do tohoto rozhodnutí pustila pořádně až v polovině února, nebude první článek na knihy moc bohatý. Něco jsem ale přečetla, takže Vám teď o tom něco povím. :-)

Čas odejít - Jodi Picoultová

Jodi Picoultová je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek. Mám ráda její příběhy a vzhledem k tomu, že jsem nejen vášnivá čtenářka, ale také obrovská milovnice zvířat, moc jsem se na tuto knihu těšila. Sloni se totiž nevyskytují jen na obálce, ale provádí nás celou knihou. A od té doby, co jsem četla tuto knihu se chci naučit skládat slony z bankovek!!! Haha.
Tuto knížku jsem dostala k narozeninám a protože, jak už jsem řekla, ji napsala moje oblíbená pisatelka, během první příležitosti jsem po ní chňapla a ponořila se do příběhu jedné malé holčičky, která ztratila svou mámu a teď se jí snaží všemi možnýmu způsoby najít. Příběh protkaný slony a nadpřirozenem si mě získal. Pravda, chvíli trvalo, než jsem se do knihy pořádně "zažrala," ale nakonec se to povedlo a já musím říct, že se spisovatelce opět podařilo přijít s naprosto nečekaným a prostě bombastickým koncem. Jodi Picoultová prostě nezklamala!
Navíc se touto knihou snaží poukázat na nekonečný problém vyvražďování slonů v Africe. A tím u mě ještě o něco stoupla.
Pokud máte rádi slony, snesete společnost věštkyně (literární společnost, samozřejmě), naleznete pochopení pro nešťastného detektiva a zvládnete občasné výkyvy nálad malé Jenny hledající svou mámu, tak je tato knížka přímo pro Vás.