Najdete mě nově také na Facebooku, na stránce Viktorky historky!

Září 2013

Kde najdeme štěstí?

23. září 2013 v 14:28 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory
Přemýšlela jsem o čem napsat další článek. Námětů mám spousta, ovšem nesmí mi chybět ani nálada se do daného tématu pustit.
A pak mě napadlo, že bych mohla napsat o něčem abstraktivním, ale o něčem, co hledá každý z nás. Ne, nemyslím lásku, i když ta s tím dost úzce souvisí. Myslím štěstí.

Jump here bitch

15. září 2013 v 23:01 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory
Dnešní doba je tak zvláštní!!!
Občas Často mám pocit, že do ní ani nepatřím. Že jsem sto let za opicema nebo, že jsem úplně z jiného světa...
Protože jsou věci, které nepochopím nikdy. Některé dny brouzdám ulicemi nebo sedím na lavičce v parku, sleduji kolemjdoucí, je mi smutno a trápím se otázkami...

Proč jsou lidé tak sobečtí a nenávistní?
Proč jsou lidé tak zakomplexovaní a nevděční?
Proč pro většinu lidí neexistují zásady a hranice?
Proč...?

Těch otázek bych mohla napsat mnoho. Stejně by se nenašla odpověď. Lidé jsou prostě takoví. A vždycky byli. Co si budeme povídat. Když zalistujete v naší historii, jistě si všimnete mnoha případů, kdy se ukázalo, že lidé jsou nejzlejší stvoření na této planetě.
Mě ale udivuje a mrzí ještě jedna věc. Že lidé nemají hranice. Všechny zásady jako kdyby se rozplynuly...

Život bez hranic

1. září 2013 v 23:42 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory
Dnes večer bych Vás ráda, moji milí, seznámila s jednou takovou veselou osůbkou. S člověkem, který překonal a stále překonává obrovské překážky a přesto je šťastnější než všichni lidé, které znám. Je to mladý muž, kterému se daří přesně to, o čem jsem psala v minulém článku. Daří se mu zářit. Ale jak. To není jen světluška, je to sluníčko a kdo se jednou dostane pod jeho paprsky, dlouho, předlouho si ponechává opálení. Tento mladík dodává naději spoustě lidem skrz svůj příběh a svůj život.

Dříve než napíši jeho jméno, mám na Vás otázku. Zkuste si představit, jaké by bylo, kdybyste neměli ani jednu končetinu. Nemohli byste si dojít na záchod, napsat e-mail, vzít lžíci do ruky, doběhnout autobus, někoho obejmout, ani chytit za ruku. Jaká je to představa? Dost šílená, že? A teď popravdě... Byli jste někdy, aspoň jednou, vděční, že jste se narodili kompletní? Já se studem musím přiznat, že ne. Brala jsem to jako samozřejmost. Až když jsem poznala jeho, pana Nicka Vujicica, uvědomila jsem si, že v dnešním světě by se nemělo nic brát jako samozřejmost.
Nick Vujicic. To jméno si zapamatujte.
Je to totiž hrdina.