Najdete mě nově také na Facebooku, na stránce Viktorky historky!

Leden 2013

Usměj se.

5. ledna 2013 v 1:09 | Gauri |  Hraji si na spisovatelku
Byla hluboká tichá noc. Čas jako stvořený pro nějaký ten pokus o povídku. A tentokrát jsem to dotáhla až do konce. ;)

Na kopci za městem seděla černovlasá dívka. Dívala se na západ slunce a tiše plakala. Tento týden tu už byla potřetí. Utíkala sem, když už nezvládala mít na tváři tu kamennou masku, kterou nastavovala světu. Jindy sem nechodila, jen když se potřebovala vyplakat a opravit trhliny, kterými by mohl pozorný pozorovatel spatřit, že ta dívka s nádhernými černými vlasy, ta, která se nikdy nesmála a nikdy neplakala, ta s ledovou tváří starající se jen sama o sebe, je vlastně zraněná nešťastná dušička toužící ze všeho nejvíc po lásce a pochopení. Kdyby jen ostatní tušili.
Jenže lidé se Tamar raději vyhýbali. Příliš je znervózňovala její kamenná tvář a nechtělo se jim přelézat tu vysokou zeď, kterou si kolem sebe postavila.