Říjen 2012

Jezerní labuť

29. října 2012 v 21:11 | Gauri |  Střípky mého života
Každý z nás sní o své spřízněné duši.

O někom...
...kdo vás beze slov pochopí.
...kdo pozná jakou máte náladu, i když se to snažíte zamaskovat.
...kdo může znát i vaše největší tajemství, protože mu věříte víc než sami sobě.
...kdo vás nikdy nenechá na holičkách.
...kdo zná vaše nejšílenější a nejhorší já a přesto vás má rád.
...kdo vám rozumí. Chápe Vaše chování a nepotřebuje žádná vysvětlení.
...kdo vám vždycky pomůže a nikdy nedovolí, abyste zůstali úplně sami.

Kdo říká, že tohle nechce, musí lhát.

Řítíme se do záhuby.

27. října 2012 v 22:56 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory
Poslední dobou často přemýšlím o světě. Nebo spíš o tom, co z něj lidé udělali.

Před dávnými a dávnými časy byla Země nádherné místo. Voda byla průzračně čistá. Všude se zelenaly lesy a pobíhala zvířata. Všeho bylo dostatek.

Ale dnes?
Procházíme ulicemi, téměř se brodíme odpadkami, dýcháme znečistěný vzduch, jíme jídla plná jedů. Všude je jen chemie. Zvířata umírají, lesy mizejí, voda ztrácí svojí průzračnost. Příroda začíná být čím dál větším zázrakem.
Navzdory tomu všemu čteme reklamy, které nám slibují lepší život.

Nejběžnější otázka

25. října 2012 v 23:18 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory

"Jak se máš? "

"Jde to."

Příklad toho snad nejběžnějšího začátku konverzace...

Proč nemám ráda slovo "fuj".

25. října 2012 v 12:01 | Gauri |  Úvahy, myšlenky, názory
"Dáš si rajče?"
"Fůůůj!"

Přesně v těchto okamžicích mi mrzne úsměv na tváři a mám co dělat, abych si ho tam udržela. Nenávidím, když někdo o jídle řekne, že je fuj. Já chápu, že všem nechutná všechno (Já mám třeba velký problém s nudlemi s mákem.), ale to přece není důvod nazývat jídlo takhle. Vždyť bez jídla bychom byli nahraní. Proto mi to vadí.
Představte si, že by na světě už nebylo nic jiného k jídlu než to rajče. Co byste dělali? Snědli byste ho, i když vám vůbec nechutná, nebo byste radši zemřeli? Jídlo tu je, abychom mohli žít. Jeho úloha není, aby nám chutnalo, ale udržet nás naživu.

LOL

20. října 2012 v 14:00 | Gauri |  Viděla jsem
Film LOL byl natočený už roku 2008 v prostředí Paříže. Přiznávám, že ten jsem neviděla. Dostala se ke mně až druhá verze, ta z roku 2012. Režisérka Lisa Azuelos totiž asi nebyla spokojená se svým prvním výtvorem a proto o čtyři roky později vzniká film se stejným názvem a řekla bych, že i s velmi, velmi podobným dějem. Jen se odehrává v Chicagu a hrají v něm jiní herci. Například velmi známa herečka a zpěvačka Miley Cyrus, kterou jste již mohli vidět ve filmu Poslední píseň, nebo v seriálu o Hanně Montaně. Nebo Adam G. Sevani, Ashley Green, Demi Moore a další.

Jde mi o to světlo.

18. října 2012 v 21:48 | Gauri |  Hraji si na spisovatelku
Dobrý večer moji milovaní,
dnes přicházím s povídkou, kterou jsem napsala na hodině ZSV (koho zajímá nějaká psychologie, že? :D). Není to žádné veledílo s logickou pointou. Prostě jsem jen psala, co mi proudilo v hlavě.
Ale budu ráda, když si to přečtete. :)

Dnes to přehnal. Stál uprostřed davu, jeho modré oči se blýskaly hněvem, hlavu vzdorně zdviženou a už deset minut nebyl k umlčení. Vztekal se, křičel a ohromoval kolemjdoucí svou nekonečnou drzostí.
Jindy bych se smála a možná ho ještě nějakou rádoby vtipnou poznámkou podpořila, ale dnes to bylo jiné. Ve vzduchu viselo napětí, vztek a to největší možné zoufalství. Jenže to už nikdo nevnímal.

A už víš, kam půjdeš pak?

14. října 2012 v 23:16 | Gauri |  Jen tak...
Měla bych sice jít spát, abych zvládla ráno vzít pejska na procházku a ještě se k tomu naučit angličtinu, ale touha psát je silnější.
Co se dá dělat. Prostě budu zase zítra usínat na hodině dějepisu a češtiny a nadávat si, že jsem nešla spát včas a že si tímhle přístupem akorát krátím svůj krásný život.

Nedávno mi došlo něco příšerného, děsivého a relativně smutného. Jak jistě víte, jsem studentkou velice prestižního (!!! :D) pražského gymnázia a letos tam mám vybojované místečko již ve třetím ročníku (zázraky se dějí! :D). To znamená, že za rok a kousek už budu muset vědět, kam chci jít dál. A to je právě to. Ten největší problém.
Spolužáci se čím dál častěji o přestávkách baví o tom, kam si podají přihlášky na vysoké školy, z čeho budou maturovat, čemu se budou věnovat. Mají to docela pěkně naplánované. A já? Poslouchám s úsměvem na tváři a tiše jim závidím. Občas se stane, že se jeden z nich otočí na mě a položí mi otázku: "A co ty? Co chceš dělat po gymplu?" Moje odpověď je od konce základky úplně stejná: "Vůbec nevím," odpovídám s mírným pokrčením ramen.
Do teď jsem to neřešila. Vždyť mám ještě tolik času, říkala jsem si. Jenže čas se krátí, maturita se blíží a otázka, co dál začíná být protivnější a děsivější. Je to šílenství.

Den devátý - Dva obrázky, které vystihují můj život v tuto chvíli a proč.

9. října 2012 v 23:10 | Gauri |  Deset dní
Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Řetězáček na deset dní (který už dělám asi třetí měsíc) se blíží ke konci...

Dva obrázky, které vstihují můj život v tuto chvíli a proč:
Pátrala jsem na internetu a musím přiznat, že v tuto chvíli můj život vystihuje nejméně stovka obrázku, ale nevadí. Aspoň mám z čeho vybírat. ;)

Den osmý - Tři věci, které mě vzrušují(berou).

5. října 2012 v 9:31 | Gauri |  Deset dní
Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Tři věci, které mě vzrušují? To jako vážně? No, jsem zvědavá, co ze mě vyleze...

Tři věci, které mě vzrušují: