Gauri se loučí.

29. srpna 2018 v 20:15 | Gauri |  Jen tak...
Tak se hlásím s novým webem!
Konečně.
Pouze o několik měsíců později, než jsem slíbila.
Nojo, znáte to.
Důležitý ale je, že jsem to dotáhla do konce a že už si na něm můžete přečíst první článek!
A kdeže ho tedy najdete?

Přímo tady:

viktosvět.cz

Všichni jste tam vítáni.

Psát se budu snažit pravidelně, ale nic neslibuji.

V hlavě mám články o

knížkách
cestách
příbězích v mé hlavě se rodících
životě zdravém pro nás i planetu
patáliích i radostech v mém životě se dějících
a plno dalšího.

Věřím, že to všechno spatří světlo světa. A budu moc ráda, když budete u toho!

Blog. cz mi však bude chybět. Jde téměř o deset let mého života. Děsivé. Učila jsem se tu psát, objevila tu pár skvělých duší, našla lásku k blogování. A teď, teď to snad vše uplatním na svém novém webu!

Tak už na nic nečekejme a pojďme se tam přesunout!

Mějte se fajn a pokoušejte se o věci, které chcete. Třeba i stokrát dokola. Ono to na sto poprvé možná už vyjde.

To bylo poslední moudro od Gauri.

Tak tedy sbohem blogu.cz.
Sbohem, Gauri.
 

Stěhuji se!

25. ledna 2018 v 22:11 | Gauri |  Jen tak...
Ahoj!

Stále se vracíš a čekáš, až zas něco nového napíšu? Znovu a znovu zažíváš hořké zklamání a brečíš do polštáře, že jsem s blogem na dobro skončila? Tak v tom případě pro Tebe mám skvělou zprávu! S blogováním nekončím, jen se stěhuji někam jinam. Mé nové webovky jsou ale zatím v rekonstrukci a já se nemůžu dočkat, až mi skončí zkouškové. Pak se na to konečně s vervou vrhnu a vy se budete moci těšit z ohromného množství úžasných a obohacujících článků!!! (Eh.. tak se zase uklidníme.)

Zatím tady můžete lajknout mou facebookovou stránku, kterou s webem propojím, takže je to jistota, že o nic nepřijdete. (Tedy aspoň si to zatím myslím.) A lidi, co facebooku neholdují, mi buď mohou do komentářů napsat mail a já zašlu odkaz, až bude všechno hotovo a nebo si za měsíc znovu udělejte výlet na tento blog. Tady dám určitě vědět, kam jsem se vypařila!

Zatím se mějte krásně a žijte blaze!

Vaše Gauri

Seznámení s Drobkem

17. září 2017 v 21:42 | Gauri |  Střípky mého života
Na své nové facebookové stránky Viktorky historky, jsem přidala svůj první příspěvěk. Ovšem, trochu mi ujela ruka, a tak se stalo, že se jedná o na FB poměrně dlouhou záležitost. Říkám si, že tady ho možná oceníte více. Ale na ten Facebook se koukejte podívat, tohle je poprvé a naposledy, co zveřejňuji něco tady i tam zároveň! :D Berte to jako takovou upoutávku (až na to, že další příspěvky budou na Facebooku ve většině případech kratší) a také jako důkaz toho, že stále žiju a na psaní jsem se nevyprdla! :)

 


Jsem živá! Jaké jsou mé další úspěchy?

2. října 2016 v 17:16 | Gauri |  Jen tak...
Jsem příšerná majitelka blogu. Vím to a stydím se.

Fascinuje mě ale, že i přes mou sobeckou neaktivitu, se na mém zanedbaném virtuálním místečku každý den přeci jen pár duší objeví. Což mě dosti těší, takže jsem se rozhodla, že si dám další šanci a rovnou přispěji tímto článečkem, abyste věděli, že žiji. (Omlouvám se těm, kteří doufali v opak.)

Ano, jsem naživu. Nebojte, fascinuje mě to stejně jako vás, ne-li víc. Poslední měsíc jsem si byla totiž téměř jistá, že prožívám své poslední hodinky. Děla se mi taková nepříjemná věc. Dostala jsem chřipku, ale ne tak ledajakou chřipku. Byla to chřipka vytrvalá. Tak vytrvalá, že mě nehodlala opustit ani po týdnu, ani po dvou týdnech, ani po třech týdnech, a dokonce ani po čtyřech týdnech neodešla! A to jsem, přátelé, pila jenom samé bylinkové čaje, jedla hromadu ovoce, ládovala se léky a veškerý svůj čas trávila zahrabaná v posteli sledováním seriálu "Orange Is the New Black"(mimochodem skvělý seriál, chystám na něj článek). Upřímně moc nevím, jak jinak si to mám osvětlit než tak, že jsem prostě natolik dokonalá, že ani ta chřipka si místo mě nechce najít někoho jiného. Jasně, jsi nejlepší na světě. To všichni přece víme. Nemusíš to pořád předhazovat!

101 cílů za 1001 dní

25. června 2016 v 21:07 | Gauri |  Jen tak...
Jednou se mě zeptali, co byl pro mě dosud ten největší dar ze všech.
"Život, " odpověděla jsem bez dlouhého přemýšlení.

Protože tak to je, přátelé. Život je dar. Ten nejkrásnější, nejlepší a nejhodnotnější dar ze všech darů na světě i mimo svět. A život sám nám dává spoustu dalších darů, které se jen musíme naučit vnímat, brát a využívat. Mám na mysli čas, svobodu a výzvy.

A protože sama často zapomínám, že mi kterýkoli z těch velkých darů může být kdykoli odebrán či znepřístupněn, velmi se mi zalíbil projekt 101 cílů za 1001 dní, na který jsem narazila na armeriaveritas.cz. Jak už napovídá název, jde o to si zvolit 101 cílů, na jejichž plnění pak máme 1001 dní.

Jestli něco miluji, tak jsou to výzvy. Proto jsem se rozhodla, že se do tohoto projektu zapojím a zároveň se skrz něj pokusím stát o něco lepším člověkem. A o něco šťastnějším člověkem.

O svých 101 bodíků se podělím s Vámi.
Abych Vás inspirovala.
Abychom se mohli hecovat navzájem.
A abyste mohli být svědci mých úspěchů i neúspěchů.
Tak a teď už se na něj pojďme podívat...


Další články


Kam dál