na Blog.cz

Život je zvláštní. V jednu chvíli si říkáte jak je krásný, pořád se smějete, všechny objímáte, na všechny jste milí a máte pocit, že všechno dokážete. A pak přijde období, kdy je vám totálně na nic, kdy byste nejradši odjeli někam daleko, daleko od všeho a všech. Odjeli nebo usnuli a probudili se za pár měsíců a všechno by se zatím zázračně vyřešilo za vás.

Přátelé, nevím, jestli Vás to potěší, ale neumřela jsem! (I když včera jsem měla namále. Tak ukrutnou bolest v krku jsem už dlouho nezažila.)

Dlouho jsem tu nebyla. Nějak jsem neměla náladu ani chuť na psaní. Pokud jsem někomu chyběla, tak se omlouvám, ale mojí fantazii a psací nálady neovládám. =/

Teď píšu, abych Vám sdělila něco úžasného! Všichni budete jistě patřičně nadšení! To, co Vám chci s radostí sdělit je, že Gauri zase bude psát na blog!

Ano, přesně tak. Jsem zpátky! :) A jsem nabitá optimismem tak, jako snad ještě nikdy. Všechno se začíná obracet k lepšímu, zdá se mi. Neříkám, že zmizely problémy. Ty tu pořád jsou a asi i vždycky budou, ale teď je nějak zvládám řešit s úsměvem. Škola, agresivní lidi, stížnosti...Všechno zmáknu! :)

Poslední měsíce a dny byly takové hodně zvláštní, zmatené. Zjistila jsem, že vlastně ani nevím, co chci a taky, že si vůbec neumím představit svou cestu do budoucnosti. Asi to ponechám na osudu. :)

Ták jo, moji milí. Těšte se na spoustu nových článků. Věřte mi, že mám o čem psát.

Život nás neustále překvapuje. Chystá nám okamžiky, které vůbec nečekáme. Staví nám do cesty přesně ty překážky, kterým se chceme vyhnout. A připravuje nám zážitky o jakých ve skrytu duše tajně sníme, ale připadají nám, tak neskutečné, že v ně radši nedoufáme.

Jen si to představte. Někdo vám něco vypráví. Nějakej krásnej zážitek a vy si jen smutně pomyslíte: Tak tohle bych chtěla zažít... A za nějaký čas si mimoděk vzpomenete na tuhle myšlenku a usmějete se, protože si uvědomíte, že prožíváte přesně to, co vám tehdy přišlo nedosažitelný. Je fascinující jak je všechno propojený s našima myšlenkama, pocity a sny..

Je docela ironie, že se tohle téma týdne hodí do mého života. Proto na něj nemohu nic nenapsat.

Co by stalo..

kdybych řekla to, co jsem říct chtěla, ale neměla jsem na to odvahu?

kdybych souhlasila s tím, čeho jsem se tak bála?

kdybych šla tam, kam jsem chtěla jít, ale prostě jsem to nedokázala?

Takovejch otázek bych sama za sebe mohla napsat stovky. Ale k čemu? K čemu je probírat se minulostí a rvát si vlasy? Nemůžeme změnit to, co se stalo. Můžeme se akorát poučit z chyb a pamatovat na to, až bude další příležitost. Nikdy už nebude stejná, ale život nám do cesty určitě zase něco připlete.